Klinická psychologie a psychiatrie jsou dvě profese, které spojuje cíl léčit duševní poruchy a věnovat se pacientům s psychickými obtížemi. Odborníci těchto profesí spolu obvykle dobře spolupracují a z jejich spolupráce mohou jejich klienti významně těžit.

Každá z těchto profesí má však svůj svébytný charakter a odlišnou filozofii práce. Od každé z nich také mohou pacienti očekávat něco jiného.

Řekněme, že paní Novákovou trápí deprese, co má dělat? Na koho se obrátit? Co může od obou profesí očekávat?

Psychiatr je absolvent lékařské fakulty, který postgraduálně vykonal atestaci z psychiatrie. Psychiatrie nahlíží zejména na biologické souvislosti duševních poruch z lékařského hlediska. Na depresi paní Novákové bude proto nahlížet v tomto duchu. Ve škole jej naučili, že náladu ovlivňují neurotransmitery a v případě deprese konkrétně serotonin. Pro tento problém byly vyvinuty léky, které může paní Novákové předepsat. Léky budou serotoninový systém ovlivňovat a paní Nováková má naději, že se začne cítit lépe. Paní Novákovou teď čekají pravidelné kontroly, předepisování léků a jejich dlouhodobé užívání. Musí se také připravit na případné nežádoucí účinky psychofarmak. Pokud se jí po delší době uleví, může začít se svým psychiatrem konzultovat pomalé vysazování léků. Pokud jí bude dlouhodobě špatně, musí se připravit na trvalé užívání léků.

Klinický psycholog absolvoval filozofickou fakultu a postgraduálně vykonal atestaci z klinické psychologie. Psychologie nahlíží na duševní poruchy v širších souvislostech. Psycholog je vyškolen v souvislostech vztahových, osobnostních, psychosociálních a neurovědních. To se také projeví v pohledu na depresi paní Novákové. Ve škole jej naučili, že neurotransmitery a serotoninové systémy v našem mozku se vyvíjejí v rámci komplexního systému afektivní regulace, který je primárně svázán s charakterem mezilidských vztahů a vztahovou vazbou (tzv. attachment). Aby paní Novákové pomohl, nejprve jí nabídne psychologické vyšetření, aby mohli společně porozumět tomu, co se v životě paní Novákové stalo a jaké vztahové či intrapsychické souvislosti má její deprese. Následně může nabídnout paní Novákové psychoterapii, která se bude od těchto zjištění odvíjet. Paní Novákovou nyní čeká pravidelné docházení na psychoterapii, která pro ni může být zpočátku náročná, neboť bude nucena hovořit o velmi osobních věcech. Pokud se však mezi ní a psychoterapeutem vytvoří vzájemná důvěra, může čelit těm nejcitlivějším otázkám v sobě samé. V psychoterapii se paní Nováková bude učit využívat celý svůj potenciál a využívat repertoár chování a reakcí, který pro ni byl dosud neznámý nebo těžko představitelný. To jí bude umožňovat měnit své vztahy nebo sebe sama a tyto změny trvale ovlivní i regulaci neurotransmiterů jejího mozku. Nebude přitom sice čelit nežádoucím účinkům léků, ale bude se muset postavit své vlastní úzkosti z neznámého. Proběhne-li vše dobře, bude paní Nováková po nějaké době schopna fungovat samostatně bez psychoterapie.

Pokud by se paní Nováková rozhodla navštívit oba odborníky, rozhodně neudělá chybu. Zejména u těžkých depresí je to více než žádoucí a kombinace farmakoterapie s psychoterapií je zde doporučována. Medikace umožní zlepšit náladu chemickou cestou, což může posílit sílu a motivaci paní Novákové chodit na psychoterapii. Psychoterapie pak pomůže paní Novákové, aby dokázala provést rozhodující změny ve svém životě, které jsou s její depresí spojeny. Při dobré terapeutické spolupráci může paní Nováková psychofarmaka pomalu vysazovat v bezpečném kontextu pravidelné psychoterapie a po jejich plném vysezení začít také redukovat počet terapeutických sezení.

Když se paní Novákové uleví rozhodně neudělá chybu, když jednou za půl roku až jeden rok přijde na kontrolní psychologické vyšetření, které může výrazně posílit motivaci udržet nastolené změny životního stylu.