Odborný profil

Doc. PhDr. Martin Lečbych, Ph.D.

Vzdělání

  • Habilitace na Filozofické fakultě Univerzity Palackého, jmenován docentem klinické psychologie
  • Doktorské studium klinické psychologie na Katedře psychologie FF UP v Olomouci
  • Státní rigorózní zkouška z klinické psychologie, FF UP
  • Studium jednooborové pětileté magisterské psychologie, státní magisterská zkouška z psychologie, FF UP
  • Osmileté všeobecné gymnázium v Uherském Brodě

Specializace a specializační vzdělávání

  • Soudní znalec v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie dětí a dospělých
  • Akreditace MŠMT pro posuzování psychické způsobilosti pedagogických pracovníků pro výkonu ústavní/ochranné výchovy – akreditace k posuzování psychické způsobilosti k výkonu činnosti pedagogického pracovníka podle zákona č. 109/2002 Sb.
  • Certifikace pro poskytování systematické psychoterapie ve zdravotnictví (II. atestace), komplexní vzdělání v oboru psychoterapie
  • Výcvik v hypnoterapii akreditovaný Českou hypnoterapeutickou společností ČLS JEP
  • Psychoterapeutický výcvik v rodinné terapii vč. výcvikové supervize
  • Registrace k samostatnému výkonu povolání – klinická psychologie
  • Funkční specializace v oboru klinické psychologie (I. atestace)
  • Mezinárodní certifikáty:
    • EUROPSY – držitel Evropského certifikátu v psychologii pro oblast klinické psychologie, psychologie zdraví a poradenské psychologie
    • EEG Biofeedback, I a II. stupeň
    • Woodcock-Johnson International Edition II, tests of Cognitive Abilities, WJ IE Examiner
    • E1 Intensive English Course: Academic English for Psychologists
  • Certifikáty Ministerstva zdravotnictví ČR:
    • Cross-Batery approach v testování kognitivních schopností
    • Základní kurz v Rorschachově metodě
    • Supervizní kurz v Rorschachově metodě
    • Tematicko-apercepční test v klinické psychologii
  • Další osvědčení:
    • Kurz Operacionalizované psychodynamické diagnostiky pod vedením Manfreda Cierpky
    • Školící a výcvikový kurz Scénotestu
    • Školící a výcvikový kurz metody SONS-R
    • Kurz MMPI-II v programu IPVZ
    • Základní kurz kombinovaný se stáží pro žadatele o znalecké oprávnění v oboru zdravotnictví – odvětví psychiatrie, psychologie, sexuologie
    • Kurz pro užívání Vídeňského testového systému

Zaměstnání

  • Privátní ordinace klinické psychologie a psychoterapie
  • Institut psychologických služeb, s.r.o., vedoucí klinický psycholog
  • Katedra psychologie FF UP v Olomouci, zástupce vedoucího katedry, docent
  • Ordinace klinické psychologie a psychoterapie Mgr. Zdeňka Kolaříka
  • OSVČ – lektorská, výzkumná a poradenská činnost, vývoj psychodiagnostického software, psychologické poradenství a diagnostika
  • Středisko podpory integrace SPOLU Olomouc, odborný pracovník

Další praxe

  • Vyšetření uchazečů pro exekutorský úřad
  • Hlavní řešitel evropského projektu TERA „Výměna zkušeností a spolupráce mezi studenty a akademiky FF UP s odborníky v oblasti psychoterapie a expresivní terapie“
  • Garant vzdělávání klinicko-psychologických předmětů evropských projektů:
    • PAPSAV
    • IMPULS
    • Expresivní terapeutické metody jako cesta ke změně v institucionální výchově
    • Vzdělávání poskytovatelů služeb minoritním skupinám obyvatel s ohledem na jejich uplatnění na trhu práce
  • Lektor v psychoterapeutickém výcviku v rodinné terapii akreditovaném MZ: Institut rodinné terapie Praha, Motol
  • Supervizní praxe, supervizor v zařízeních:
    • Středisko sociální prevence Olomouc, pobytový úsek pro děti ohrožené prostředím, intervenční centrum pro oběti domácího násilí, sociální a psychologický úsek
    • Charita Zábřeh, úsek pro osobní asistenci u seniorů a osob s postižením
    • SPOLU Olomouc, středisko podpory integrace, agentura podporovaného zaměstnávání, aktivizační programy, výcvik osobních asistentů
    • IQRS, Roma servis, týmy pracující s minoritami
  • Poradce internetové poradny

Odborné role, členství, funkce – současné

  • Member of International Journal Panel: Psychotherapy and Counselling Psychology Reflections (PCPR), School of Psychotherapy & Psychology, Regent’s University London
  • Mentor pro udělování kvalifikace EuroPsy (Europsycholog)
  • Člen redakční rady časopisu Psychoterapie, časopis na seznamu recenzovaných periodik rady pro Vědu a výzkum ČR.
  • Člen redakční rady časopisu Československá psychologie, impaktovaný časopis.
  • Člen zkušební komise pro atestační zkoušky v oboru klinická psychologie, jmenování ministrem zdravotnictví.
  • Člen oborové rady pro studium klinické psychologie Katedry psychologie FF UP, člen zkušební komise pro státní závěrečné zkoušky v psychologii, komise pro zkoušky v doktorském programu.
  • Člen International Society of Rorschach and Projective Methods
  • Člen Asociace Klinických psychologů – AKP, ČR
  • Člen Asociace manželských a rodinných poradců – AMRP, ČR

Odborné role, členství, funkce – minulé

  • Zástupce vedoucího Katedry psychologie FF UP v oblasti vědy a výzkumu (do 9/2016)
  • Předseda České společnosti pro Rorschacha a projektivní metody (2012 – 2016)
  • Organizační tajemník České společnosti pro Rorschacha a projektivní metody (2007 – 2012)

Zahraniční zkušenosti 

  • Regent´s University in London, UK – School of Psychotherapy and Psychology – Reflection Research Center
  • University of Oslo, Norway
  • Istanbul University, Turkey

Publikační činnost je k dispozici pod tímto odkazem – PDF

Moje profesní cesta…

Jsem absolventem jednooborového magisterského studia psychologie na Katedře psychologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. V průběhu studentských let jsem pracoval jako osobní asistent a později jako odborný pracovník ve Středisku podpory integrace občanského sdružení SPOLU Olomouc. Seznámil jsem se zde „in natura“ s problematikou mentálního a kombinovaného postižení, poznal jsem se s řadou dětí, dospívajících a dospělých osob se závažným zdravotním postižením rozličného druhu, autismem i přidruženými duševními poruchami. Lidem, které jsem ve sdružení poznal, jsem věnoval i svou magisterskou a rigorózní práci, které se obě vztahovaly k psychologickým aspektům integrace osob s mentální retardací v oblasti zaměstnání. Později následoval i původní disertační výzkum otázek spojených s dospíváním a dospělostí osob s mentální retardací, který jsem později publikoval ve své knize Mentální retardace v dospívání a mladé dospělosti, první knize na toto téma v našem prostředí.

Při kontaktu s klienty tohoto zařízení a jejich rodinami jsem si začal uvědomovat, jak jsou psychologické služby důležité a jak obrovský význam má z hlediska života jednotlivce jeho rodina. O části mé profesní cesty tak bylo rozhodnuto – stanu se rodinným terapeutem a budu se věnovat klinické psychologii. Nastoupil jsem do psychoterapeutického výcviku rodinné terapie Institutu rodinné terapie v Praze a po ukončení pregraduálního studia psychologie jsem získal zaměstnání v privátní ordinaci klinické psychologie a psychoterapie v Prostějově u Mgr. Zdeňka Kolaříka, který byl mým školitelem v před-atestační přípravě v klinické psychologii. Postupně jsem začal získávat zkušenosti s prací s dětmi, dospívajícími, dospělými i seniory. V ordinaci malého města bylo možné poznat lidský život s jeho rozmanitými radostmi i strastmi od kolébky po hrob. Měl jsem také obrovské štěstí, neboť jsem měl možnost potkat skvělé praktiky z psychiatrie a neurologie pracující v maloměstském exilu, neboť jim duch doby přinesl rozpad potřebných klinických pracovišť tehdy ještě slavných nemocnic a nahradil je méně potřebnými, ale navenek estetičtějšími odděleními. Měl jsem také možnost prožít obohacující stáže na oddělení dětské klinické psychologie v Tomayerově nemocnici v Praze pod vedením PhDr. Dany Krejčířové, ve Fakultní nemocnici v Brně na oddělení neonatologie pod vedením Mgr. Hany Jahnové a v psychiatrické léčebně v Kroměříži pod vedením prof. Stanislava Kratochvíla. V době svých klinických začátků jsem také průběžně působil jako doktorand na Katedře psychologie v Olomouci a realizoval svůj disertační výzkum pod vedením doc. PhDr. Ireny Sobotkové, CSc.

V mnoha ohledech důležitým mezníkem byl pro mne rok 2008, ve kterém jsem atestoval z klinické psychologie a získal v ní funkční specializaci a registraci k samostatnému výkonu profese. Zároveň jsem v tomto roce obhájil svou disertační práci a získal titul Ph.D. a na Katedře psychologie pozici odborného asistenta. Rázem se pro mne otevřela jak cesta vědecká, tak cesta praxe. Říká se, že teorie bez praxe je jako vůz bez oje a praxe bez teorie jako vůz bez cesty. Snad si to řeklo v tu dobu i moje srdce a já nedbal doporučení zastánců každého z táborů, abych si vybral pouze jednu cestu. Svůj profesní čas jsem začal dělit rovnoměrně mezi práci s pacienty v ordinaci a práci se studenty na fakultě. Spojení akademického i „obvodního“ prostředí pro mne bylo velmi důležité a vypěstovalo ve mne hluboký respekt k praxi, která dokáže skloubit to, co se učí na fakultách a o čem se píše ve vědeckých žurnálech, s tím, co vyjadřují jako svou potřebu pacienti. Velkou roli v mém rozhodnutí jistě sehrál prof. PhDr. Stanislav Kratochvíl, CSc., který mi na katedře předával výuku obecné a speciální psychoterapie i sexuální psychologie a byl mým laskavým učitelem a později kolegou.

Další proplétání mé praktické a vědecké cesty mne dovedlo ke druhé atestaci, tentokráte z oboru psychoterapie a získal jsem tak certifikaci pro systematickou psychoterapii ve zdravotnictví. S přibývajícími roky praxe i studia jsem byl stále více přesvědčen o významu psychoterapie a její účinnosti v léčbě duševních poruch. Zároveň souboj akademické a praktické roviny mé duše mi postupně sundával růžové brýle v dosavadním pohledu na způsob léčby duševních poruch a psychických problémů. Pro studenty jsem proto napsal o psychoterapii několik učebnic – Úvod do psychoterapie, Vybrané kapitoly obecné psychoterapie, Úvod do psychoterapie pro pracovníky v institucionální výchově. S kolegy jsme také vydali knihu Teorie a praxe poradenské psychologie. Časem jsem byl také přizván do redakční rady časopisu Psychoterapie a časopisu Československá psychologie.

Zájem o psychoterapii a osoby s postižením kognitivních funkcí mne také dovedl k zájmu o neuropsychologickou rehabilitaci kognitivních funkcí a tréninku lidské paměti, pozornosti, vnímání, usuzování. Díky podpoře kolegů jsem na fakultě založil předmět Neuropsychologická rehabilitace kognitivních funkcí, jehož zaměření je ryze praktické a publikoval k němu učební texty.

Moje zaujetí pro psychoterapii však nebylo jednostranné a na rozdíl od mnoha „ryzích“ terapeutů jsem stále uznával důležitost psychologické diagnostiky a nutnost poznávání lidské osobnosti i jinými prostředky, než těmi, které jsou preferovány terapeuty při terapeutickém sezení v čemž mi velmi pomáhala neuropsychologie. Již od doby mého studia mne fascinovaly zejména projektivní diagnostické techniky, které vytvářejí natolik rozmanitou situaci, že je při ní možné pozorovat široký repertoár lidských reakcí a přitom je standardizovaným způsobem zachytit a interpretovat. V průběhu praxe jsem získal certifikace pro Rorschachovu metodu a certifikaci pro poskytování supervize v této metodě, certifikaci pro Tematicko-apercepční test. O Rorschachově metodě jsem napsal své patrně nejvýznamnější dílo Rorschachova metoda: integrativní přístup k interpretaci, které se již dočkalo druhého aktualizovaného a doplněného vydání. Později také pojednání o blízké metodě Wagnerův Hand test: aplikace ve výzkumu a praxi. Zaujetí pro tyto metody bylo natolik silné, že jsem se stal členem České společnosti pro Rorschacha a projektivní metody, ve které jsem několik let zastával roli organizačního tajemníka a momentálně jsem předsedou rady této společnosti.

Funkční propojení mezi systemickou rodinnou terapií, psychoterapií, psychologickou diagnostikou a projektivními metodami jsem hledal po mnoho let, neboť každý z těchto světů si žije svým životem se svými komunitami a příznivci někdy i s lehce rivalitními sklony. Mohu však konstatovat, že jsem jej konečně našel. Na kongresu v Tureckém Istanbulu jsem měl možnost osobně poznat Dr. Stephena Finna, zakladatele přístupu označeného jako Therapeutic Assessment (volně přeloženo „Terapeutická diagnostika“) a na vlastní oči jsem mohl vidět jeho přístup v praxi. Uvědomil jsem si, že to, k čemu intuitivně tíhnu již existuje a dokonce má svůj slovník a teorii. V této metodě jsem se proto začal vzdělávat v zahraniční a spolu s Dr. Fillipem Aschieri z Itálie jsme začali realizovat workshopy v této metodě, která tvořivě využívá diagnostické metody v terapeutické situaci a pomáhá klientům názorně pochopit pochody jejich vlastní mysli.

Druhým klíčovým rokem mé profesní kariéry byl rok 2013, ve kterém jsem byl jmenován zástupcem vedoucího katedry pro vědu a výzkum a zároveň jsme s kolegy získali rozsáhlý Evropský grant zaměřený na vzdělávání v oblasti expresivních terapií a psychoterapii – projekt TERA. Řízením osudu jsem se stal hlavním řešitelem tohoto projektu a měl tu čest zažívat dosud netušené zkušenosti projektového řízení v našem byrokracií paralyzovaném státě. Jakkoliv to bylo náročné, díky této podpoře bylo možné realizovat několik mezinárodních konferencí (např. Společný prostor) a symposií (např. Rodinná resilience, Teorie citové vazby a rodinná terapie), nabídnout studentům stovky workshopů a seminářů předních odborníků v psychoterapii a expresivních terapiích (arteterapie, dramaterapie, muzikoterapie, taneční a pohybová terapie) a realizovat mnoho desítek zahraničních stáží. Měl jsem také možnost ve spolupráci s kolegy editovat dílo Psychoterapeutické směry, dílo Expresivní terapie jako podpora kvality života u různých klientských skupin a Metodická doporučení pro využití postupů expresivních terapií.

Díky tomuto projektu jsem měl možnost opakovaně navštívit a navázat dlouhodobou spolupráci s jednou z prvních fakult poskytujících univerzitní vzdělávání v psychoterapii Regent´s University of London, což byla mimořádně cenná zkušenost z hlediska toho, jak si lidé považují psychoterapie za hranicemi naší země. V Anglii jsem měl také možnost opakovaně prožít stáž na Tavistock and Portman Clinic – na které krátce působil sám Sigmund Freud po své emigraci z Rakouska, později tam působila také jeho dcera Anna Freudová a zakladatel teorie vztahové vazby John Bowlby, v jehož pracovně se nyní nachází knihovna věnovaná vztahové vazbě.  Procházet se po vážené instituci, ve které pracuje přes osmdesát kvalifikovaných psychologů, psychoterapeutů a rodinných terapeutů a která je 100% psychoterapeuticky orientovaná je pro našince zvyklého na české, paternalistické zdravotnické prostředí jako éterický snový obraz.

Můj zájem o psychoterapii a neuropsychologii mě také přivedl na Univerzitu v Norském Oslu a jejich přidruženou kliniku rehabilitačního lékařství s propracovanými neurorehabilitačními programy, kde jsem si bolestně uvědomil, co všechno ještě v naší zemi neumíme a co nám zde chybí. Díky pobytu v EEG institutu ve Varšavě v Polsku jsem získal také dva mezinárodní certifikáty I. a II. stupně pro metodu EEG biofeedback.

Dvouleté období řešení projektu s všemi mými dalšími povinnostmi ke studentům i klientům bylo hektické, tvrdé, dobrodružné a zároveň krásné a obohacující. Dalo mi možnost nahlédnout za oponu našeho oboru a spatřit jej v souvislostech paradoxů našeho žití v labyrintu světa. Utvrdilo mne v přesvědčení o tom, co je v lidském životě podstatné – smysluplnost našeho konání navzdory překážkám kladeným do cesty rozličnými společenskými systémy, sebeúcta, která se projeví i v respektu a úctě ke druhým, jasná a otevřená komunikace s druhými lidmi, rozvoj vlastní autonomie a respekt k autonomii druhých, otevřenost k odlišnému vnímání světa, osobní odvaha, která je projeví v činech, uvědomění si, že člověk má mnohem více možností jak žít, než si v daný okamžik dokáže představit a zejména vědomí síly dobrých mezilidských vztahů. Bolestně jsem si také uvědomil, jak je pro systém výhodnější vnímat duševní poruchy jako izolované poruchy jednotlivce a nepřihlížet k charakteru jeho vztahů a zároveň jej léčit převážně symptomaticky, nekomplexně, bohužel i neefektivně, ač se navenek praví pravý opak.

Na jaře v roce 2015 jsem před vědeckou radou Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci úspěšně obhájil svou habilitační práci, získal doporučení habilitační komise pod vedením prof. PhDr. Aleny Plhákové, CSc. a byl jsem rektorem univerzity jmenován docentem klinické psychologie.

Téhož roku jsem dospěl k rozhodnutí, že se v realizace své klinické praxe plně vydám svou vlastní cestou a založím ordinaci klinické psychologie a psychoterapie v místě svého rodiště a vrátím se s rodinou do kraje svého původu, který mám tak rád, abych mu mohl začít předávat vše, co jsem se ve světě naučil a dál se v něm učil o životě.

Krátce po založení ordinace jsem byl ministrem spravedlnosti jmenován soudním znalcem v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací na klinickou psychologii dětí a dospělých.

Na své pouti jsem si uvědomil, že jediným možným limitem růstu je člověk sám sobě a nejmoudřejší soudce a rádce našeho života sídlí v našem vlastním srdci. Kdo jiný, by si to měl uvědomovat více, než rodáci z kraje Komenského, kteří se vydali do labyrintu světa a vrátili se zpět.