Neuropsychologie je vědeckou disciplínou, která je součástí tzv. neurovědy. Zabývá se vzájemnými souvislostmi mezi fungováním lidského mozku a lidskou psychikou. Klinická neuropsychologie, které se věnujeme, se zabývá převedením těchto poznatků do klinické praxe.

Nabízíme Vám neuropsychologické vyšetření, které je zaměřeno na zmapování funkčního výkonu a kvality paměti, pozornosti, verbálních schopností, exekutivních (řídících) schopností a celkového intelektu a jeho složek (souhrnně hovoříme o kognitivních – tj. poznávacích funkcích). Zhodnocení kondice mozku a vlivu na aktuální stav. Rámcově lze konstatovat, že tímto vyšetřením posuzujeme funkční schopnosti mozku ve výkonové situaci a vliv poškození mozku na celkový psychický stav.

Tento typ vyšetření je vhodný v neurologické a psychiatrické praxi i v oblasti praktického lékařství. Mezi jeho časté indikace patří:

• vyloučení či posouzení závažných patologických změn ve fungování kognitivních funkcí;
• posouzení rizik rozvoje patologických deterioračních procesů – např. mírná kognitivní porucha;
• diagnostika a diferenciální diagnostika demencí;
• posouzení stavů po úrazu mozku, traumatech hlavy, epileptických záchvatech;
• zhodnocení důsledků zneužívání různých návykových látek a intoxikačních stavů;
• plánování neurochirurgických operací a zhodnocení pooperačních stavů;
• pochopení souvislosti mezi zjištěným neurologickým nálezem (léze, nádor…) a jeho dopadem na kognitivní funkce (výkonnost);
• diagnostika organických duševních poruch (organické poruchy nálady…).

Součástí vyšetření je vypracování zprávy orientované na klienta a jeho potřeby, případně na přání uzpůsobíme zprávu potřebám doporučujícího lékaře. Na základě tohoto vyšetření také vypracujeme plán či doporučení pro neuropsychologickou rehabilitaci kognitivních funkcí.

Výsledky vyšetření mohou mít velký význam z hlediska:

• diferenciální diagnostiky duševních poruch – mnohdy jsou poruchy mozku nezachyceny a symptomy jsou tak chybně interpretovány jako projev jiného onemocnění či „problematické“ povahy;
• pochopení souvislostí mezi projevy nemoci a kondicí mozku – mnohdy pacient či jeho rodina nerozumí určitému symptomu či způsobu chování a mají tendenci jej přisuzovat chybně jiným skutečnostem;
• pro efektivní farmakoterapii u lékařů jiných odborností z oblasti neurologie a psychiatrie;
• pro zhodnocení prognózy stavu a práci s pacientem a jeho rodinou;
• stanovení rehabilitačních opatření, kterou mohou povzbudit uzdravování mozku u poruch, které mohou být částečně či zcela reverzibilní;
• doporučení kompenzačních postupů, které mohou zajistit lepší fungování člověka v jeho běžném prostředí u poruch, které mají špatnou prognózu a jsou nezvratné.

Články k tématu: