Rodinná terapie je specifický postup léčby psychických, vztahových a psychosomatických poruch, který zdůrazňuje širší souvislosti těchto poruch a do procesu léčby se obvykle snaží zapojit celou rodinu. K rodinné terapii taktéž neodmyslitelně patří podpora rodin a jejich schopnosti čelit náročným životním situacím, podpora jejich přizpůsobení a otevírání možností pro nové formy rodinného soužití a životního stylu jejich jednotlivých členů.
Izolovaná léčba pacienta nemusí být optimálním řešením léčby psychických poruch. I když v průběhu individuální léčby obecně mnoho symptomů odeznívá, řada symptomů také přetrvává neboť jsou pevně zakotveny v systému původních rodinných vztahů a k jejich změně je nutné přizvat další relevantní osoby.
V rodinné terapii není nemoc vnímána jednostranně, ale jako proměnná, která ovlivňuje systém rodiny jako celku. Pokud trpí jeden člen rodiny, není možné, aby netrpěli i ostatní členové rodiny. Člověk, který je nositelem určitého symptomu v rodině (tzv. identifikovaný pacient), bývá obvykle pouze nejcitlivějším článkem rodinného systému. Přirozeně se velmi často jedná o dítě. Symptomy, které se na první pohled zdají problematické, však v rodině mnohdy paradoxně plní ochrannou funkci a jsou pokusem o řešení vzájemného napětí plynoucího z charakteru mezilidských vztahů. Abychom jejich význam pochopili je nutné volit pohled na rodinu jako na komplexní živý organismus. Chování jednotlivce není možné plně pochopit bez porozumění kontextu jeho vztahů v původní rodině, která je primární vztahovou zkušeností a přirozeným lidským systémem pro předávání a kultivaci emocionálních a vztahových reakcí.
V naší praxi preferujeme moderní systemický a narativní přístup v rodinné terapii, který pomáhá hledat nové významy pro dění v rodině a pomáhá otevírat cestu k novým formám vztahování se jeden k druhému.
Rodinnou terapii považujeme za metodu první volby v rámci psychologické pomoci dětem a adolescentům. U dospělých může být alternativou individuální terapie podle povahy daného problému.
Rodinnou terapii lze indikovat i u osob s velmi těžkými duševními poruchami (demencí, těžkými psychotickými poruchami, autismem), kde jsou postupy individuální terapie již mimo indikaci. Může zde mít velký význam zejména pro rodinné příslušníky těchto osob, přičemž jejich klid a vyrovnanost zpětně pomůže i samotným pacientům s těžkým postižením.
Články k tématu:
Nejčastější formy sebepoškozování v klinické praxi
Tento příspěvek neaspiruje na výčet všech forem sebepoškozování, budu se snažit pouze poukázat na případy, které se vyskytují s nejvyšší frekvencí v ambulantní praxi a pokusím se i upozornit na rizika jednotlivých forem a orientační návrh intervence.
Jak může být klinická psychologie a psychoterapie užitečná v oblasti neurologie?
Mezi klinickou psychologií a neurologií je těsný vztah. Koneckonců jeden ze zakladatelů psychoterapie Sigmund Freud byl svým původním praktickým zaměřením neurolog. Neurologie byla v jeho době převážně orientována na diagnostiku.