Psychoterapie je vědecká disciplína s dlouhou tradicí a bohatými kořeny. Jedná se o obor, který je trans-teoretický. Čerpá poznatků z psychologie, lékařství a dalších humanitních a zdravovědných oborů. Protože léčba psychologickými prostředky může nabývat mnoha podob, existuje také v psychoterapii řada směrů a systémů. Ve střední a západní Evropě je chápáno převážně jako postgraduální vzdělávání, které se realizuje prostřednictvím psychoterapeutického výcviku ve specifickém psychoterapeutickém směru.

Aby byla zaručena kvalita vzdělávání psychoterapeuta a jeho uplatnění v lékařství, bývají výcviku ve vybraném psychoterapeutickém směru akreditovány státem (v našem případě Ministerstvem zdravotnictví). Akreditace zaručuje vedení výcviku kompetentními osobami a dostatečnou časovou dotaci pro všechny potřebné terapeutické kompetence.

Poskytovatelům vzdělávání však v zásadě nic nebrání vzdělávat v psychoterapii každého, koho si vyberou a kdo je ochoten za vzdělávání zaplatit. Na otevřeném trhu služeb je tedy možné narazit na mnoho osob, které nabízí psychoterapeutické služby a argumentují svou kompetencí absolvovaným terapeutickým výcvikem. Přirozeně se může jednat o osoby bez jakéhokoliv psychologického či lékařského vzdělání. Najdeme i takové, kteří se jako psychologové prezentují, byť toto vzdělání postrádají. Samostatný psychoterapeutický výcvik však nutně nezaručuje kompetence jedince pro psychoterapii. Terapeut bez znalostí psychologie je jako chirurg bez znalostí anatomie.

Protože pojem psychoterapie není v našem zákoně přesně vymezen, je zjevné, že tyto služby v praxi nabízí mnoho velmi rozdílných osob a to velmi rozdílným způsobem. Proto také může vznikat klamný dojem, že psychologie je jen „nějaké povídání“ nebo „placené přátelství“ a podobně.

Samozřejmě lze stěží někomu zakazovat se svobodně vzdělávat a podnikat tam, kde to není zákonem doslovně zakázáno. Proto bylo pro udržení odbornosti psychoterapie v oblasti zdravotnictví nutné zavést právě pojem systematická psychoterapie, která je již považována za zdravotní výkon a je takto registrována. Systematickou psychoterapii mohou provádět pouze kliničtí psychologové a psychiatři (tj. již odborníci, kteří mají ve svém oboru atestaci), kteří vykonali akreditovaný psychoterapeutický výcvik, získali doporučení z tohoto výcviku, které garantuje jejich předpoklady pro tuto profesi, vykonali certifikovaný kurz, obhájili svou terapeutickou kazuistiku a splnili komisionální zkoušku. Získávají tak druhou atestaci v oboru. V tomto případě mají jejich klienti aspoň rámcově státem garantovanou kvalitu jejich vzdělání a jistotu, že tito odborníci splnili společné základní nároky na poskytování psychoterapie a prokázali, že se v oboru orientují komplexně a nejen v jednom úzce vymezeném směru.

Psychoterapie je velmi citlivou záležitostí a nevhodně vedená psychoterapie může učinit více škody, než užitku. Výběr terapeuta by proto neměl být podceňován a klienti by se neměli spokojit pouze s faktem psychoterapeutického výcviku, který je nutným předpokladem, ale nedostatečnou zárukou.